Za branami ložnice

Společné spaní. Velké téma. Během očekávání vašeho vysněného potomka si v hlavě promítáte představy sladce spícího děťátka v jeho krásném pokojíčku navrženém podle poslední instagramové módy. Vybíráte postýlku, peřinky, povlečení, mantinel, nebesa, noční lampičku, hrací kolotoč a s přesností víte, že to vše využijete na tisíc procent.
Každé miminko je jiné, ale troufám si tvrdit, že drtivá většina maminek brzy pozná, že kdyby si místo těchto všech (ne)zbytností koupila pár kartonů vína, udělala by lépe. Na postýlku akorát sedá prach.

My měli představu podobně bláznivou. Miminko od porodnice ve své postýlce, ve vlastním pokojíčku. Naše postel je naše postel a budeme si tam brát miminko jen ráno na krátké pomazlení. Káťo, jako vážně? Ty naivko! Tobi nám to záhy vysvětlil a stanovil si jasná pravidla:,,Jestli chcete, abych spal, spím s vámi!" Naštěstí jsem brzy pochopila, že kontaktní rodičovství je pro naše miminko tou správnou cestou. Kojila jsem na požádání, nosila v šátku a dítě spalo vesele v postýlce. Ovšem v té naší. Pamatuji si jako včera, kdy jsme vyřízení rezignovali a poprvé si dali Tobiho mezi nás do postele. Podívali jsme se s manželem na sebe a řekli si, že to je vlastně v pohodě:,,Vždyť nezabírá žádné místo!" Nakojím v polospánku, to pro nás znamená nějakou tu hodinku zavřených očí, což rádi vyměníme za celonočního pochodování s kojencem na rukou v poloze na tygříka. Vítězství! Hahaha, podruhý! To vám jako sakra nedošlo, že dítě roste? No, nedošlo. Mysleli jsme si, že společné spaní je nějaký krátkodobý stav. Asi na jednu noc nebo co!? Dny utíkaly, dítě se nekontrolovatelně zvětšovalo a přibývalo modřin z prokopaných nocí. Manžel si zvykl na spaní na pěti centimetrech a já už mám vyvinuté reflexy jak Chuck Norris, protože i kop s dvojitou otočkou dokážu hravě vykrýt.

Co se ovšem u nás dokázalo dobře udržet, bylo večerní uspávání v postýlce v pokojíčku. V noci jsme sice museli vstát, ale aspoň pár hodin (někdy minut) jsme měli postel pro sebe. Dlouho usínal se mnou za ruku v pokojíčku až do letošního května, kdy ho poprvé uspávali moji rodiče. Babička (maminka) ho uložila, pohladila a on usnul sám. Tak jsme toto uspávání zavedli a mělo to nebývale dobré výsledky. Měli jsme večer více času s mužem pro sebe a navíc Tobi překvapivě i lépe spal. Dokonce poprvé i celou noc. Teď už mi to připadá jako sci-fi, protože naposled spal celou noc začátkem července na dovolené. Ale večerní uspávání pokračovalo v podobném duchu a já byla spokojená. Až do teď.

Poslední měsíc se uspávání stalo jednou velkou kovbojkou. Tobi opět vyžaduje, abych ho při usnutí držela za ruku a usíná hodinu i dvě. Pokud ho nechám v pokojíčku a jdu si sama lehnout, vylézá tisíckrát. Potřebuje čůrat, chce napít, uložit, spadla mu peřina, ještě pusinku, chce pomazlit, zase čůrat,... A mně už z toho asi hrábne, protože tento kolotoč trvá minimálně dvě hodiny. Poslední dny to dotáhl k dokonalosti. Popadne plyšáka, peřinu a polštář a stojí na prahu ložnice, že jde spát k nám. Když mu to nedovolíme, ustele si na zemi se slovy:,,Nevadí, maminko, chci spinkat na zemi."

A co teď s tím?

Přiznávám, že jsem naprosto v koncích. Snažím se být nekompromisní, protože dovolím mu to jednou, skončí už u nás v posteli ,,napořád". Jenže zároveň se peru s vlastními vzpomínkami, kdy jsem úplně stejně stála před branami ložnice mých rodičů. S peřinou a polštářem. Připravena spát klidně na zemi. Pamatuju si na ten strašný strach, který jsem osamocená v pokojíčku prožívala. Na ty pocity nespravedlnosti, že rodiče usínají spolu, ale já musím být sama.
Chci mít svoji postel pro sebe, chci se roztahovat a nemít neustálý strach, že dostanu pravým hákem do obličeje, chci mít chvíli čas jen pro mě s mužem. To vše sobecky chci. Ale zároveň nechci, aby moje dítě prožívalo pocity jako já, aby se cítilo samo a odstrčené. Mé dítě musí vědět, že u mě má vždy náruč otevřenou. Bez ohledu na hodinu, ve dne i v noci.

A tak se pro jednou taky ptám já vás. Co dělat?


Pokud vaše miminko rádo usíná za bílého šumu, doporučuji medvídka myHummy. Novou verzi medvídka recenzuji zde.

Vegan Margotka

Znáte řezy Margot? Já, ačkoli tyčince Margot jsem nikdy nepřišla na chuť, upečenou Margotku miluju. Recept jsem dostala od maminky již asi v osmi letech. Nyní jsme ji již delší dobu neměli, protože Margot samozřejmě není vegan, a tak jsem se rozhodla recept trochu pozměnit.

Je hrozně jednoduchý, tak se do toho pusťte a ještě v klidu stíháte mít upečeno k čaji o páté. :)

Do mísy nalijeme kokosové mléko v plechu (např. z DM, ale velmi dobré je i Albert), přidáme pár kapek octu a necháme chviličku odstát. Přidáme PDP, vanilkový cukr, 0,75-1 hrnek cukru, 2 hrnky polohrubé mouky, špetku soli, 2 lžíce oleje a 3 lžíce rostlinného mléka (např. Alpro lískooříškové). Na závěr rozdrobíme vegan sušenku s příchutí kokosu, já použila tuto od RAW ENERGY, kterou jsem nedávno objevila v DM Drogerii. Velmi mu svojí vůní připomíná právě Margot. Zamícháme a pečeme zhruba 30min při 160st.

Po upečení můžeme polít čokoládou, kterou připravíme ze 4 lžic cukru, 1 lžíce kakaa, 1 lžičky kokosového oleje a 2 lžic horké vody. Vše smícháme a na mírném ohni stále mícháme, dokud nevnikne hladká poleva.

Vegan Orgasmus

Kdo by neznal řezy s poetickým názvem Orgasmus!? Prý se tak jmenují, protože při jejich konzumaci zažijete právě takové pocity. A víte, že poměrně snadno si je můžete připravit ve vegan verzi?

Plechovku ananasového kompotu rozmixujte do hladka. Na klasickou nevegan verzi se použije plechovka s celou šťávou, ale já slila asi malou skleničku a nechala tedy šťávy méně. Proč? K tomu se za chvíli dostaneme. Přidáme 1,5 hrnku polohrubé mouky, 1 hrnek cukru, vanilkový cukr, 1 PDP, 1 lžičku sody, od oka trochu rostlinného mléka (např. mandlové od Alpro) a trochu oleje (proto té ananasové šťávy méně, jelikož tyto tekuté suroviny nám nahrazují vejce). Vše smícháme a korpus upečeme cca 30-40 min na 160st. Je neskutečně nadýchaný a voňavý, rozhodně mám v plánu ho vyzkoušet na více způsobů.

Než nám korpus vychladne, připravíme si krém. Potřebujeme plechovku kokosového mléka (nejlépe Albert), kterou jsme nechali minimálně 24 hod v lednici nebo cca 1 hod v mrazáku, tím docílíme oddělení vody. Vodu slijeme, ztuhlý kokosový krém dáme do mísy a vyšleháme. Na plotně zatím připravíme vanilkový puding z mandlového mléka (doporučuji puding od Amylon, který je nejen vegan, ale i bezlepkový a s bio vanilkou, prodává např. Tesco). Vychladlý puding lehce prošleháme a přidáme vyšlehané kokosové mléko, trochu cukru podle chuti a čerstvé maliny.

Korpus prokrojíme a namažeme krémem, přiklopíme a celý dort také pokryjeme krémem. Dáme ztuhnout do lednice a zatím uděláme čokoládu ze 4 lžic cukru, 1 lžíce kakaa, 1 lžičky kokosového oleje, 2 lžic horké vody (vše na mírném plamenu mícháme až vznikne jemná poleva). Čokoládovou polevu nalijeme či ,,nastříkáme" na ztuhlý dort a ozdobíme nasekanými mandlemi.

Dobrou chuť.

Bohužel jsem přišla o fotky, tak snad brzy dodám. :)