Desatero věci, co dělá každá máma, ale některé nepřizná

Taky sis kolikrát říkala, jak bláznivé věci děláš od té doby, co jsi na mateřské? Víš, co tě nejlépe uklidní? Vědomí, že v tom nejsi sama! Věř mi, občas jsme každá dala vařit konvici do lednice nebo jsme chtěla uklidit boty do mikrovlnné trouby místo botníku (já zrovna minulý týden).

Teď tedy, když už jsme se všechny uklidnily a vysvětlily si, že je to naprosto normální, pojďme se podívat na deset věcí, které dělá téměř každá máma, ale ne vždy je přizná.

1. Zapomínáme

Neustále. Na všechno a na všechny. I kdyby mě vzbudili o půlnoci, budu vědět, co jsem jedla před rokem v tento den, ale stoprocentně zapomenu, že držím spící dítě za ruku a děsím se, co na zahradě tak dlouho samo dělá. Neee, to se mi vážně nikdy nestalo a už vůbec ne zrovna minulý víkend.

2. Ubrousky pro všechny!

Vsadím své nejmilejší lodičky (no co, stejně je teď moc nenosím), že deset z deseti maminek by za nejúčinnější a nejoblíbenější čistící produkt prohlásilo dětské ubrousky. Ale pozor! Používat je na zadeček miminka již není moderní, za to s nimi můžete odlíčit obličej, otřít prach nebo vyčistit boty.

3. Drdol

Zavřete oči a představte si, jak vypadá taková opravdová mamina. Všechny nenosíme legíny či tepláky, nemáme ušmudlané oblečení od dětských upatlaných pusinek ani jsme nerezignovaly na líčení, ale i tak máme jedno společné - drdol. Souhlasíte, že největší překážkou ve výchově capartů různého věku jsou pletoucí se vlasy?

4. Dětský slang

Ne, nemyslím tím všude propírané mykání, i když ruku na srdce, které z nás to alespoň jednou neujelo? Mně pravidelně u dětské lékařky, která mě tím vždy dost nakazila. Pokaždé jsem se pak styděla až do další návštěvy, no a tam to přišlo zas! Ale jinak to k smrti nesnáším, no vážně. Zpět k tématu. Mykat nemusíte, ale nevěřím, že vám sem tam (rozuměj několikrát za den) neuteče nějaké dětské slůvko. Já se například pravidelně ptala manžela, zda už hamal nebo jsem zpívala dětskou písničku před pošťákem v domnění, že mám v nosítku dítě. Neměla. Dítě spalo doma, v postýlce.

5. Přehledný kalendář

Každý máma je takovým chodícím diářem, s tím rozdílem, že každý den má dnes, tak jako Medvídek Pú. Například já dokážu mít sobotu v pondělí nebo mi není divné, že je úterý tři dny po sobě. Občas mě to přivede do trapných situací, ale ona je celá mateřská tak trochu komedie, viďte?

6.  Více věcí pro mé dítě

Pokaždé, když my, mámy, dostaneme nějaký finanční obnos, který slouží k tomu, abychom si udělaly radost, uděláme si ji v dětském oddělení. Nic nás totiž nepotěší víc, než naši drobečci v krásném svetříku či jejich rozzářená očička při hraní s novou hračkou, kterou stoprocentně ještě nemají. Minimálně v této barvě.

7. Nejsem negramotná. No, fagt.

Je vědecky dokázáno, že ženy na mateřské mají menší kapacitu mozku, protože z velké části mají v hlavě především starost o dítě. Dává ta věta nějaký smysl? Sakra, jak že ta vědecká studie přesně zněla? Co to plácám, žádné na mateřské nečtu. Rozuměla bych jim asi stejně jako můj syn tomu, proč na tu vysokou prolézačku prostě nesmí. Zkraťme to... Tak jako já rozhodně dovolenou nemám, tak můj mozek si ji zaručeně vzal. Někdy proto nevíme, zda se kecy píší s ypsilon a s klidem používáme tvar ,,by jste" (vážně, holky, píše se to byste!). Mateřskou demenci by stoprocentně měli zařadit do klasifikace duševních nemocí, žádám o úlevy pro všechny maminky!

8. Focení

,,Přísahám, že nikdy nikoho nebudu obtěžovat fotkami svého dítěte a zbytečným žvaněním o něm!", zhruba tak znělo předsevzetí mnohých z nás. Jenže...ono to naše dítě je tak krásný a šikovný, že to přece musíme dát lidem na odiv. Nejlépe ze všech stran a úhlů. Naše dítě je přece nejhezčí na světě. Tak to prostě je, nenadělám nic.

9. Strýček Gůgl

Internet, dokonalý lidský vynález a zbraň hromadného ničení v rukou matky. Cokoli se nám nezdá na dítěti, ihned žhavíme mateřské portály a nezapomínáme i na všeznalý Google. Selský rozum už teď nefrčí!

10. Výčitky

Občas je toho na nás moc a vybuchneme. Dítěti vynadáme za vylitý jogurt na právě vytřenou podlahu, křičíme na něj, když nás neposlechne a leze tam, kam nemá, vyhrožujeme a zlobíme se. A pak si to všechny bez výjimky vyčítáme nad ztichlou dětskou postýlkou s naším chrnícím pokladem. Ne nadarmo se říká, máma je taky jen člověk a i když zvládneme všechno na světě, nervy holt máme jen jedny. Takže holky, příště se desetkrát nadechněte a i když stejně hlas zvýšíte, tak bez výčitek, prosím.

Tak co, našla jsi se v tom? Já v pár bodech (ve všech) rozhodně. Ale nic si z toho nedělejme, jsme mámy a ty jsou vždycky nejlepší a nejkrásnější i s těmi naprosto mikroskopickými chybami.
A kdyby přeci jen tě něco z toho trápilo, zažeň to sladkostmi, co tajně ujídáš nad dřezem, když se dítě nekouká. :) 

K tomuto tématu jsem natočila i krátkou sketch, najdeš ji zde. Budu ráda, pokud mi na mém kanále zanecháš odběr.

Hezký den, maminky! Jsme úžasné!

A proč? A jak? A mami mluv sakra!

,,Až to dítě bude mluvit, to bude!"

Jejej, no kolikrát já tohle od maminek slyšela! A víte co? Taky jsem byla takhle naivní. Bláhově jsem si myslela, jak péče o potomka bude rázem jednodušší a pohodovější, když mi řekne, kde ho bolí a hlavně si s ním pokecám. V hlavě jsem si představovala několikahodinové rozhovory o prvních láskách, životních událostech či nekonečném vesmíru. Neuvědomovala jsem si, že tomu všemu musí zaručeně předcházet období s pracovním názvem ,,A proč? A jak? A mami mluv sakra!".

No, řeknu vám naprosto bez výčitek, že mít doma ukecaného caparta, je někdy na babybox. Živě si představuji, jak bych svírajíc na pravém boku dítě otevřela plechovou schránku, posadila ho tam, nohou se zapřela o stěnu a druhou ho tam ládovala. Přece každý říká, jak je na svůj věk malý, vejít se tam musí! Jedním ladným pohybem bych dvířka zabouchla a se slovy:,,Tak to bychom pro dnešek měli!", bych si oprášila ruce o sebe. No, dobře, neříkám to úplně bez výčitek, asi bych vám to nepřiznala, kdybych v sobě neměla už dvojku bílého. Ať zvedne ruku ten, z koho udělala mateřská taky alkoholika? A víte co? Nedělejte nic, je mi jasné, že ze všech. Jen nás je málo, kdo to řekne nahlas. :)

Ne, dobře, trochu přeháním. Miluju to dítě nadevše, ale jeho upovídanost a předčasná puberta (o které jsem se rozpovídala i zde ve videu) mě poslední dobou dohání k šílenství. ,,Ten kluk tak krásně mluví!" slyším ze všech stran. ,,A zkusili jste si to vydržet celý den?" odpovídám ironicky v duchu. Ale ono to jde (minimálně s tou dvojkou vína v žíle), pokud jste doma nebo někde, kde vás nikdo neposlouchá. Nedávno jsme ovšem cestovali po severní Itálii. Jak jistě víte, na některých místech se to hemží Čechy. A přesně na té pláži, kde daleko normálnější bylo říct ,,brýden" než ,,bonžorno", se Tobi s jeho otazníky zase předvedl. Leželi jsme na rozpáleném písku, v ruce drink, šumění moře, taková ta pravá idylka, kterou rozrážely jen neustálé Tobiho otázky. Něco jako proč je písek bílý, šmoulové modří a má moucha zuby? Aspoň malý zoubky, takovýhle majinkatý, ulčitě má mami! No, schválně, vy víte, jestli má moucha zuby? A pokud jo, má i zadek? Vstala jsem a v hlavě si spočítala, že když půjdu tři sta metrů na záchod, kde budu čůrat půl litru tekutiny a zase půjdu zpět, tak to pro mě znamená minimálně čtyři minuty ticha. Usmála jsem se, udělala první krok. ,,Maminko, kam jdeš?" ,,Čůrat, hned přijdu." ,,Já chci taky, jdu s tebou, jo?" No, výborně, to byl můj sen, doufám, že si chceš celou dobu povídat. Jo, chtěl.

Zapluli jsme do první volné kabinky, Tobi se vyčůral a znuděně čekal na mě. Znějící čeština z okolních kabinek, jiný typ záchodu a synův pohled v zádech způsobil, že už bylo úplně zbytečné na wc chodit. Snažila jsem se soustředit, abych se nemusela za pár minut vracet zpátky, když v tom se řádně hlasitě ozvalo:,,Tak co, mami? Jde to?" Hlaholící čeština utichla stejně rychle jako moje potřeba.

Tak já vám nevím, holky, ale technika jde dopředu, vymýšlejí se samé zázračné preparáty, tak kde je sakra volume na tom mém zdroji trapasů?