Vždycky jsem tak trochu litovala maminky batolat, jelikož děti pro svoji nevinnou upřímnost prozradí všechno... a vždy si vyberou tu nejnevhodnější chvíli. Od té doby, co z úst mého syna poprvé vyšly slabiky MÁ-MA, se děsím, co přijde. A je to tady! A víte co?! Není to takové, jaké jsem čekala. Je to horší, daleko horší!
Před pár týdny jsem byli s Tobim na úřadě. Několikapatrová moderní budova s perfektní akustikou. Tatínek vyřizoval nějaká lejstra a Tobi zatím jako největší zábavu shledal komentování příchozích lidí. Přišel poměrně sympaticky vypadající mladík a Tobi spustil:,,Mami, pán přišel. Čepičku má a batůžek." Kluk se podíval na Tobiho a usmál se. Oddechla jsem si, je to přece roztomilé. Tobi ale nezklamal a pokračoval:,,Batůžek špinavej. Eee, fuuuj! Mami, koukej!" Mladík poodešel od nás dál, já předstírala hledání něčeho nezbytného v kabelce, nejraději bych do ní vlezla celá. Sláva, našla jsem staré účtenky, snažím se zaujmout Tobiho kreslením. Tobi si vyprosil autíčko, kreslím autíčko. Já nepoučitelná samozřejmě kreslím výfuk, který kouří. Tobi roztáhne pusu do širokého úsměvu a na celou budovu zakřičí:,,Mami, prd! Prd!" Vzpomínáte na tu skvělou akustiku? Budovou se do všech pater nese: ,,Prd, prd, prd!" Manžel se z druhé strany úřadu od přepážky ohlíží, ale je mu jasné, že křičí naše dítě, rudne, rudnu taky. Jen Tobi dál svírá pomačkanou účtenku s prdícím autíčkem a vykřikuje na celé kolo. Nikdo z přítomných samozřejmě netuší, že prdí výfuk na obrázku, všichni myslí, že já!
Do jisté doby si člověk myslí, že dítě je jen pozorovatel a vlastně vůbec neposlouchá, co si říkáme. Omyl. Dítě je špion a se svým stále aktivním radarem trpělivě čeká, kdy vypustíte nějaké pikantní slovíčko. A věřte, vždycky se dočká. Stačí, když zakopnete malíčkem o roh nebo vám na vytřenou podlahu upadne pytel mouky...nebo taky to, když tatínek komentuje dění v Televizních novinách. Měli jsme nedávno jednu důležitou schůzku a zrovna ve chvíli, kdy se slečnou projednáváme hlavní body smlouvy, Tobi opět nezklame:,,Ty vole, prdel!" S manželem zkameníme, vyměníme si pohledy, kterými se ujistíme - je to dobré, neslyšela to. Tobi přistoupí o krok blíž, oči upřené na slečnu a zdůrazní:,,Ty vole, prdel! Prdel, prdel, prdel!" Slečna vybuchne smíchy, manžel kárá dítě, já nejsem schopna ničeho, v hlavě mi zní - je to tady!
A včera u nás byli moji prarodiče, Tobísek je velmi miluje a rád s pradědečkem vymýšlí lumpárny. Ale tentokrát byl už dědeček unavený a šel si vypít kávu, Tobi se nudil. Zrovna ve chvíli, kdy něco babičce a dědovi vyprávím, Tobi přijde ke mně, zvedne ruce s roztaženými prsty a pronese:,,Maminko? Kde je kondom? Nemám, vidíš!" Řetězová reakce...já upřu oči na syna, prarodiče na svoji vnučku, ticho přeruší Tobi:,,Mami, kon-dom! Kondom, kde je?" S nejistým úsměvem a ruměncem ve tváři se mi hlavou honí milion myšlenek, ale nejvíce ta, že uškrtím manžela. Den předem totiž Tobi našel záhadný stříbrný balíček a tázal se tatínka, co to je. Ten můj talent nezúčastněně pokrčil rameny a vyhrkl:,,Kondom" Tobi:,,Co to je kondom?" ,,To je takový balonek, víš?" Balonek? Řekněte malému klukovi, že v něčem je balonek! Ten den se u nás spalo s jedním kondomem v jedné ruce a s druhým v té druhé...
A víte co? To je teprve začátek!
PS: Nekreslete autíčka s kouřícím výfukem. Nikdy. A používejte balonky! Ušetří vám to řadu trapných situací. 
Žádné komentáře:
Okomentovat